4.1
Technologie železniční nákladní přepravy
Souhrn
Pokud chceme přepravit zboží po železnici, je jednou z možností, jak tuto přepravu realizovat, přeprava formou tzv. vozové zásilky. Za vozovou zásilku považujeme každou zásilku, pro jejíž přepravu je vyžadován samostatný železniční vůz, přičemž tato zásilka musí být doprovázena nákladním listem – buď vnitrostátním nákladním listem, který se používá u vnitrostátní přepravy, nebo mezinárodním nákladním listem CIM, jedná-li se o mezinárodní přepravu. Jako vozovou zásilku tedy musíme po železnici přepravovat i takové zboží, jehož naložením nedojde k plnému využití technicko-přepravních charakteristik loženého vozu (ložná hmotnost, ložný objem atd.). Druhou možností je přeprava v odesílatelských vlacích.
4.1.1
Technologie přepravy vozových zásilek
Poznámka
Při přepravě vozových zásilek na železnici je uplatňován logistický princip známý i v české odborné literatuře pod svým anglickým názvem „Hub and Spoke“. Jednotlivými centry v tomto logistickém systému jsou vlakotvorné stanice, přičemž v podmínkách ČR se zpravidla jedná o seřaďovací stanice, ve kterých se koncentrují přepravní proudy vozových zásilek. Každá vlakotvorná stanice má přidělen svůj atrakční obvod – množinu tarifních bodů s výpravním oprávněním pro přepravu vozových zásilek. V rámci tohoto atrakčního obvodu jsou všechny vozové zásilky podané k přepravě manipulačními vlaky přepraveny do vlakotvorné stanice, kde jsou vozové zásilky rozřazeny podle jejich relací. Mezi vlakotvornými stanicemi jsou vozové zásilky přepravovány zpravidla průběžnými nákladními vlaky. Je-li vozová zásilka doručena do vlakotvorné stanice (tzv. poslední vlakotvorné stanice na přepravní cestě), do jejíhož atrakčního obvodu spadá stanice určení této vozové zásilky, je vozová zásilka do stanice určení přepravena manipulačním vlakem.
+
Obr. 5. Schéma přepravy vozové zásilky
Souhrn
Technologii přepravy vozových zásilek můžeme z hlediska toho, v které fázi přepravy jsou dané úkony realizovány, rozdělit na 3 základní skupiny úkonů:
- technologické úkony související s podejem vozové zásilky k přepravě a odbavením ve stanici odesílací,
- technologické úkony realizované při vlastní přepravě vozové zásilky,
- technologické úkony související s odbavením a předáním vozové zásilky příjemci ve stanici určení.
Definice
V první řadě je nutné si uvědomit, že vozovou zásilku není možno k přepravě podat v libovolném místě na železniční síti, ale pouze v tarifních bodech (stanicích), které mají výpravní oprávnění pro příjem vozových zásilek. Seznam těchto stanic uvádí předpis TR6 Seznam stanic s výpravním oprávněním pro nákladní přepravu v České republice. Před podáním zásilky je nutné dále zkontrolovat, zda nemají stanice odesílací a určení zaveden zákaz nakládky (ZAN). Zákaz nakládky může být vyhlášen z různých důvodů – např. z důvodu rekonstrukce železniční stanice apod. U zásilek, které směřují na vlečky, je třeba kontrolovat, zda není ZAN vyhlášen i pro vlečku, neboť ten může být vyhlášen i pro tyto přepravy.
Aby bylo možné vozovou zásilku vypravit ze stanice odesílací, je nutné zpravidla realizovat následující úkony:
- Objednání vozu – objednávku vozu uplatňuje odesílatel. V podmínkách ČD Cargo, a. s. se používá tiskopis „Přihláška nakládky“ (např. elektronicky). Odesílatel musí uvést všechny údaje, které umožňují dopravci posoudit, zda je možné přepravu realizovat. Z povinně uváděných údajů se jedná zejména o stanici odesílací, stanici určení, specifikaci zboží a jeho množství atd. Všechny tyto údaje se potom vyplňují v nákladním listě.
- Na základě vyplněné a dopravci doručené přihlášky nakládky vybírá dopravce vhodný vůz, resp. vozy pro realizaci poptávané přepravy. Při výběru vozu vychází z údajů uvedených v přihlášce nakládky. Dále informuje odesílatele o datu a místu přistavení vozu k nakládce. Nebude-li nakládka probíhat na vlečce odesílatele, bude místem nakládky zpravidla určená kolej ve stanici odesílací – tzv. všeobecná nakládková a vykládková kolej. V neposlední řadě musí dopravce před přistavením vozu k nakládce vůz prohlédnout, aby zkontroloval jeho způsobilost k provozu – vůz např. nesmí mít propadlou revizi, nesmí být znečištěn po předchozí přepravě apod.
- Po vlastním přistavení vozu na smluvené místo může proběhnout nakládka vozu. Nakládku vozu provádí odesílatel, za poplatek ji může provést dopravce. Při nakládce je nutno dbát, aby nedošlo k překročení hmotnostních či rozměrových limitů, jako je např. ložná hmotnost, ložná výška apod., zboží musí být dále fixováno, aby nedocházelo k nežádoucím pohybům zboží při přepravě atd. Všechna nutná opatření a postupy při nakládce a fixaci jednotlivých komodit zboží jsou uvedeny v Nakládacích směrnicích UIC. Po provedení nakládky může dojít k vážení loženého vozu na kolejové váze (je-li k dispozici), aby byla umožněna kontrola dodržení hmotnostních parametrů. Hmotnost zásilky navíc hraje zásadní roli při výpočtu dovozného za přepravu zásilky. Zásilka může být zvážena i před jejím naložením.
- Po provedení nakládky je nutné vyplnit nákladní list, který vyplňuje odesílatel do předtištěného formuláře v závislosti na typu přepravy (vnitrostátní či mezinárodní přeprava). Po kontrole vyplněného nákladní listu zaměstnancem dopravce může dojít k uzavření přepravní smlouvy.
- Kryté a nádržkové vozy se plombují. Neporušenost plomb je zárukou, že v průběhu přepravy nikdo s vozovou zásilkou neoprávněně nemanipuloval.
- Vozové zásilky se opatřují vozovými nálepkami, ty se umisťují do vozových schrán na bocích vozu. Vozové nálepky obsahují základní informace o vozové zásilce a o směrovací cestě, informace pro vyplnění vozových nálepek jsou získány z nákladních listů.
- Je-li vybrán vhodný vlak pro přepravu vozové zásilky, vypočteno a zaplaceno přepravné (neplatí-li za přepravu vozové zásilky její příjemce), může dojít k zahájení přepravy vozové zásilky.
Co se týče vlastního průběhu přepravy vozové zásilky, zde přichází v úvahu úkony následujícího charakteru:
- Vozová zásilka musí být vždy doprovázena přepravní listinou (nákladním listem). Dojde-li ke ztrátě originálního nákladního listu, je nutno vyhotovit náhradní přepravní listinu – tzv. průvodka CIT 18.
- V některých případech je nutno řešit tzv. překážky při přepravě. Za překážku při přepravě považujeme každou událost či situaci, která nějakým způsobem omezuje, či přímo znemožňuje přepravu vozové zásilky. Může se jednat např. o dočasnou nesjízdnost části stanovené přepravní cesty z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, ztrátu části vozové zásilky či její poškození atd. Na řešení těchto přepravních překážek se podílí dopravce v součinnosti s odesílatelem.
- Jelikož není zpravidla možné vozovou zásilku přepravovat přímo ze stanice odesílací do stanice určení, ale přeprava probíhá přes jednu či více vlakotvorných stanic, je důležitou součástí přepravního procesu odbavení vozových zásilek v nácestných vlakotvorných stanicích (nácestnou vlakotvornou stanicí rozumíme vlakotvornou stanici ležící na přepravní cestě vozové zásilky a dochází v ní ke změně vlaku, kterým je vozová zásilka přepravována). Zpracování vozové zásilky v nácestných vlakotvorných stanicích zahrnuje přípravu k rozřadění soupravy vozů z cílového nákladního vlaku, ve kterém je vozová zásilka zařazena, vlastní rozřadění soupravy (jedná-li se o seřaďovací stanici, tak se děje na svážném pahrbku) a sestavu výchozího nákladního vlaku, do kterého má být vozová zásilka nově zařazena.
Poslední fází přepravy jsou úkony realizované ve stanici určení. Prvním úkonem je informování příjemce o době a místu přistavení vozu k vykládce, aby se příjemce mohl připravit. Po přistavení vozu k vykládce na stanovené místo (opět se může jednat o všeobecnou nakládkovou a vykládkovou kolej ve stanici určení) a doplacení případných poplatků váznoucích na zásilce příjemcem je příjemci vydán prvopis nákladního listu, který ho opravňuje k vykládce vozové zásilky. Vzniknou-li nějaké problémy při dodání vozové zásilky (příjemce např. odmítá převzít zásilku apod.), řeší tyto problémy dopravce v součinnosti s odesílatelem.
4.1.2
Odesílatelské vlaky
Definice
Potřebuje-li odesílatel najednou přepravit větší množství zboží, je možno tuto přepravu realizovat tzv. odesílatelským vlakem. Odesílatelský vlak je ucelený vlak vytvořený odesílatelem, příp. více odesílateli určený pro jednoho příjemce, příp. pro více příjemců a projíždějící bez zpracování alespoň jednu vlakotvornou stanici. Odesílatelské vlaky se v praxi používají např. pro přepravu automobilů či uhlí. Rozlišujeme tři kategorie odesílatelských vlaků – přímý, rozptylový a technický. Rozdíly mezi nimi znázorňuje následující obrázek.
+
Obr. 6. Typy odesílatelských vlaků