Smlouva o přepravě osob je upravena v Novém občanském zákoníku, díl 7. Základní body:

Smluvní přepravní podmínky jednotlivých dopravců tak zahrnují některé společné znaky, naopak se mohou lišit jak rozsahem, tak i uspořádáním. Cestující by se měl před konkrétní cestou seznámit s podmínkami příslušného dopravce, jehož služeb v rámci dané cesty využije. Smluvní přepravní podmínky stanoví podmínky pro přepravu osob, zavazadel, živých zvířat, vznik přepravní smlouvy, práva a povinnosti cestujících a dopravce. Přepravní smlouva ve veřejné linkové dopravě vzniká, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla.[3]

Přeprava zavazadel je daná přepravním řádem a podmínkami dopravní společnosti. Většina přepravních řádů obsahuje pokyn, že pokud to vyžaduje bezpečnost nebo pohodlí cestujících, musí být zavazadlo uloženo podle instrukcí řidiče. Zavazadla lze rozdělit do tří skupin, na ruční zavazadla, spoluzavazadla a cestovní zavazadla. Ruční zavazadla (snadno přenositelné věci) se přepravují bezplatně, cestující si na ně dohlíží sám. Spoluzavazadla jsou zavazadla větší než ruční zavazadla, která vyžadují umístění v prostoru pro cestující na místě určeném dopravcem. Za přepravu spoluzavazadla je u pravidelné dopravy obvykle vyžadována platba. I v tomto případě si cestující za tato zavazadla zodpovídá sám, v případě ztráty nebo odcizení nezodpovídá dopravce za vzniklou škodu. Cestovní zavazadla jsou zavazadla, která se přepravují odděleně od cestujícího, obvykle v zavazadlovém prostoru dopravního prostředku. Tato přeprava může být za úplatu. Dohled nad těmito zavazadly je v tomto případě povinností dopravce.

Doprava zákazníků cestovních kanceláří se realizuje díky smlouvě mezi cestovní kanceláří a příslušným dopravcem. Zákon nevyžaduje, aby přepravní smlouva měla písemnou podobu. Smlouva vzniká již samotnou shodou smluvních stran na podstatných náležitostech smlouvy, ke které může dojít i po telefonu nebo v e-mailu. Podstatnými náležitostmi jsou především závazek dopravce přepravit zákazníky cestovní kanceláře do místa určení a závazek cestovní kanceláře za to zaplatit přepravné. Výše přepravného nemusí být přesně určena ve smlouvě. Postačí, pokud je výše sdělena odkazem na obchodní podmínky nebo ceníky dopravce.

V případu zájmu na dlouhodobé spolupráci se doporučuje, aby si cestovní kancelář a dopravce mezi sebou uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu o přepravě, na jejímž základě jsou následně realizovány jednotlivé objednávky. Taková smlouva by měla upravovat veškeré praktické okolnosti, které se v rámci jednotlivých objednávek nemění. Cenu nebo její parametry lze upravit v rámcové smlouvě, ale lze ji ponechat rovněž na jednotlivé objednávky.

Pokud si cestovní kancelář a dopravce zvolí vzájemnou spolupráci bez písemně uzavřené smlouvy, budou se jejich právní vztahy řídit ustanoveními § 2550–2554 občanského zákoníku a příslušnými evropskými normami. Tou je především AETR Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě a dále pak Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie č. 181/2011, o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě.

Z povinností vyplývajících z právní úpravy jsou stěžejní především ty, které se týkají náhrady škody pro případ, kdy přeprava neproběhne podle představ cestujících či cestovní kanceláře. Podle občanského zákoníku dopravce obecně odpovídá za újmu na zdraví, škodu na zavazadle přepravovaném společně s ním nebo odděleně, případně za škodu na věci, kterou měl cestující u sebe. Také má povinnost postarat se o pohodlí a bezpečnost cestujících. Tato poměrně obecná formulace je rozvedena v již zmíněném evropském nařízení. Své odpovědnosti za škodu se dopravce zprostí, pokud prokáže, že dopravce nemohl škodě zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Okolnostmi, které vylučují odpovědnost za škodu, bývají živelní události. Naopak jimi nejsou situace mající původ v provozu. Nehodou, v jejímž důsledku byla přeprava narušena, se tak dopravce bránit nemůže, neboť takovou okolnost lze s přihlédnutím k určitému stupni nebezpečnosti silničního provozu předpokládat.

Přísná zákonná odpovědnost dopravce nic nemění na tom, že ve vztahu k účastníkům zájezdu nastupuje především smluvní odpovědnost cestovní kanceláře za veškerou škodu, která byla v průběhu zájezdu způsobena těmi, která použila k poskytování služeb zahrnutých v zájezdu. Odpovědnost cestovní kanceláře určitě nebude menší, než je odpovědnost dopravce. Důsledky nehod, zpoždění nebo neuspokojivý stav vybavení autobusu dopadají v první řadě na cestovní kancelář, která by měla myslet na podmínky, za kterých bude chtít případné slevy a škody nahrazené zákazníkům u dopravce kompenzovat. V praxi je běžné sjednat pro tyto účely smluvní pokuty, a to i nad rámec obecné povinnosti dopravce nahradit škodu. Smluvní pokuty je třeba sjednat platně a jednoznačně.

Do smlouvy patří ustanovení o podmínkách případného odstoupení od smlouvy nebo v případě rámcové smlouvy o přepravě nejzazší termín, kdy je druhá smluvní strana oprávněna zrušit objednávku. Lze tím předejít situaci, kdy se cestovní kancelář na poslední chvíli ocitne bez možnosti přepravit své zákazníky na určené místo nebo dopravce bude držet autobus, který již následně neudá bez jistoty náhrady vynaložených nákladů nebo ušlého zisku.

Objednávky přepravy mezi cestovní kanceláří a dopravcem mohou v praxi probíhat velmi živelně a na poslední chvíli. Proto se dopravci doporučuje, aby měl na svém webu vyvěšeny všeobecné obchodní podmínky, podle kterých poskytuje své služby cestovním kancelářím.[57]

Neexistují žádné závazné informace, jak vypočítat cenu dopravy na zájezdu. Cena je vždy otázkou dohody mezi dopravcem a objednatelem. Obecná pravidla pro kalkulaci zájezdové autobusové dopravy zahrnují