1.1
Terminologie a specifika zdravotního postižení
Pro seznámení se specifiky jednotlivých druhů zdravotního postižení je potřeba seznámit se s dalšími pojmy a ujasnit si jejich bližší význam. Laika napadne, že zdravotní postižení je totéž, co handicap. Postižení a handicap řada z nás používá jako synonyma. Zdravotní postižení také není kontrapunktem pojmu zdraví, jako opak stavu úplné fyzické, duševní a sociální pohody. Tuto definici již popsala úvodní část.
V následující části je tedy pozornost věnována základní terminologii, která je mnohdy stále nejednotná, a to jak v médiích, tak i v odborných kruzích. Stěžejní je však samotná konotace jako nositelka významu v naší pojmotvorbě.
Definice
Negativní konotace je nositelka významu, který vyvolává nesprávný výklad, negativní emoce nebo dokonce předjímá nežádoucí chování, viz. obrázek č. 3 [6].
V následujících příkladech se zaměříme na konotační význam slovních spojení tak, jak může být vnímán ve své odlišnosti. Pochopení konotačního významu je stěžejní pro uchopení problematiky osobnostních specifik osob se zdravotním postižením a nastavení vhodných komunikačních vzorců.
Příklad
Příkladem může být označení spolužáka za problémového. Jak je vnímán někdo, koho učitelé označují za problémového? Pokuste se zaměřit na konotační význam i následujících slovních spojení. Přemýšlejte nad tím, jak jsou vnímána zdánlivě totožná slovní spojení a diskutujte nad jejich konotačním významem pozitivním a negativním:
  • problémový žák – žák s problémy,
  • problémová rodina – rodina potýkající se s problémy,
  • dementní senior – senior se stařeckou demencí,
  • postižené dítě – dítě s postižením,
  • vadné dítě – dítě s vrozenou vývojovou vadou.
Z hlediska pozitivní konotace je tedy žádoucí používat slovní spojení „osoba se zdravotním postižením“, nikoliv osoba zdravotně postižená. Pozitivní konotace zdánlivě snižuje míru stigmatizace ve společnosti. Velice pěkně pojímá konstrukt zdravotního postižení UNWTO (Světová organizace cestovního ruchu) s hlavním sídlem v Madridu zaštiťující podporu zodpovědného, udržitelného a přístupného cestovního ruchu. Tato organizace vydala velmi zajímavou příručku, se zaměřením na zpřístupnění cestovního ruchu, kde definuje zdravotní postižení a zahrnuje také konotační význam.
+
3. Pozitivní versus negativní konotace s nadsázkou
Zdroj: Autor Ryan McGuire, Man showing happy and sad face, licence CC0.
Obr. 3. Pozitivní versus negativní konotace s nadsázkou
Definice
UNWTO definuje osobu se zdravotním postižením jako: interakci mezi osobou s postižením a prostředím, které ji obklopuje, či jako pouhý sociální konstrukt, nikoliv atribut osoby s postižením [7].
UNWTO dále rozlišuje základní typy osob, které potřebují úpravu podmínek a přístupu, pokud se jedná o omezení v dostupnosti služeb cestovního ruchu, a to jsou právě ony osoby se zdravotním postižením a osoby s přechodnou potřebou úpravy podmínek a přístupu a senioři, kteří mohou mít jistá omezení vzhledem k jejich věku. Toto dělení je pro potřeby cestovního ruchu pouze orientační [7].
V médiích je často používán pojem postižení, handicap jako synonyma a řada lidí nevidí rozdíl v pojetí těchto pojmů. Pro pochopení rozdílnosti těchto pojmů je potřeba znát základní pojmy a blíže analyzovat jejich konotaci. Postižení a handicap úzce souvisí i s pojetím normy, potažmo normality v dané socio-kulturní společnosti. Můžeme se v médiích setkat s odlišnou socio-kulturní normou z hlediska vnímání postižení např. v Indii. Z hlediska hinduistického náboženství může být jakákoliv abnormalita jedince vnímána jako důkaz přítomnosti univerza, čili něčeho božského. Takový jedinec může být až glorifikován. Z hlediska naší sociokulturní normy je postižení chápáno jako přítomnost nějakého defektu nebo poruchy organismu člověka. Tento defekt přináší řadu omezení. Záleží jen na osobnosti jedince s tímto postižením a jeho okolí, do jaké míry jeho postižení zapříčiní i důsledky v podobě obtížného naplňování životních cílů a realizace vlastních potřeb. Definice postižení a handicapu je tedy následovná [8, 9, 10]:
Definice
Postižení je považováno za trvalý stav poškození nebo ztráty jedince v kognitivní, komunikační, motorické nebo emocionálně-volní oblasti [8].
Definice
Handicap je pouhým vyjádřením znevýhodnění osoby v interakci se společenským prostředím, vyplývající z vady, poruchy, poškození nebo disociability, které tuto osobu omezuje v dosažení sociální role, která této osobě přísluší z hlediska věku, pohlaví a sociokulturním faktorům [8].
Souhrn
Jestliže postižení spočívá v konkrétním defektu nebo poruše, handicap lze pojímat jako možný důsledek postižení [9, 10]. Předchozí text se zabýval pojetím zdraví, které není jen pouhou nepřítomností nemoci. Stejně tak lze přistupovat k pojetí postižení. Nelze tvrdit, že každý jedinec, který je postižený, je zákonitě handicapován. A to z toho důvodu, že míra postižení daného jedince není přímo úměrná míře jeho handicapu. Zde velmi záleží na korektivních a kompenzačních schopnostech jedince s postižením a také sociální reaktivitě nejbližšího okolí vůči jeho postižení. Handicap je tedy nepříznivou situací, do které se jedinec s postižením dostal. Handicap může být důsledkem postižení, ale nemusí. Záleží na mnoha faktorech [10].
Zajímavost
Nejlépe lze porozumět rozdílnosti pojmů postižení a handicap na konkrétních příkladech. Ve světě existuje mnoho slavných osobností s postižením, jejichž míra handicapu se zdá být téměř nulová.
Z poslední doby zřejmě nejznámější herec Peter Dinklage, viz. obr. č. 4, který sehrál roli Tyriona Lannistera, jako jednu z klíčových rolí seriálu Hry o trůny. Od narození se potýká s genetickou vadou – achondroplazií, lidově nazývána liliputismus nebo trpaslictví.
Dalším příkladem je silný emoční příběh mladého muže, který se stal velmi úspěšným spisovatelem, motivačním řečníkem a zodpovědným manželem i otcem i přesto, že se narodil bez dolních i horních končetin. Tento mladý muž Nick Vujicic viz. obr. č. 5, je inspirací řadě dalších mladých lidí nejen s postižením.
Vztah společnosti k jedincům s postižením je proces, který stále probíhá. Je ukazatelem konkrétní společnosti. Tento ukazatel zahrnuje přístup společnosti k těmto jedincům. Opravdovost vztahu společnosti k postiženým je ovlivněna i ekonomickou úrovní společnosti a existencí fungující správy a kvalitního sociálního systému, včetně možností financovat poskytování zejména sociálních služeb.
Přístup k jedincům s postižením se nesl od starověku po současnost různými etapami [8].
Zajímavost
+
4. Peter Dinklage
Obr. 4. Peter Dinklage
+
5. Nick Vujicic
Obr. 5. Nick Vujicic
V dějinách probíhal proces začleňování osob s jakoukoliv odlišností – postižením problematicky. Ve starověku byli takoví jedinci usmrcováni nebo odkládáni k městským hradbám. Otec ještě v dobách starověku mohl rozhodnout zcela beztrestně o usmrcení dítěte. Tento úkon byl z pohledu práva nazýván patria potestas, čili moc rozhodování otce o ostatních členech rodiny nebo smrti – ius vitae necisque. Dítě bylo majetkem státu, mohl rozhodnout o jeho životě a smrti. Později převažovala segregace. Ta znemožňovala plnohodnotné zařazení do společnosti intaktních. Zjednodušeně lze říci, že je opakem integrace. Sociálně integrovaní jedinci mají možnost plně se účastnit společenského dění, ale i přesto dochází k redukci vztahů, omezené účasti na nabízených aktivitách běžného života, ochuzení vztahů nebo jejich narušení. I přes integrační tendence moderní společnosti je stále pozorována sociální izolace. Inkluzivní tendence poslední doby hovoří o splynutí, tedy o názoru, že postižení je jen diverzitou a diverzita je ve vyspělé společnosti normální stav [8].
Pro základní orientaci v problematice zdravotního postižení s jeho dílčími kategoriemi je nutno se orientovat v dalších pojmech.
  • Defekt – vada nebo porucha, závažný nedostatek nebo úplná ztráta nebo nepřítomnost některého orgánu nebo tělesné funkce.
  • Deficit – nedostatek v některé z tělesných funkcí.
  • Defektivita – porušení integrity jedince ve vztahu se společenským prostředím, zejména v oblasti vzdělavatelnosti a pracovního uplatnění. Velmi blízký pojem k handicapu, ten však zahrnuje celou oblast sociální, tedy i limity v přijetí sociálních rolí a vztahů.
  • Deformity – zahrnují celou škálu vrozených změn tvarů orgánů nebo částí těla.
  • Deformace – zahrnují tzv. získané změny tvarů orgánů nebo částí těla po úrazu.
  • Disabilita – omezení nebo ztráta lidských schopností vykonávat určitou činnost obvyklým způsobem, který je přiměřený věku, pohlaví a je považován za běžný.
  • Kompenzace – je způsob nahrazení nebo vyrovnání nejrůznějších životních překážek v důsledku disability, třeba i s využitím nějaké kompenzační pomůcky (např. francouzské hole aj.).
  • Reedukace – speciálně pedagogické postupy, které vedou ke zlepšení nebo napravení narušených funkcí.
  • Rehabilitace – je znovu uschopnění jedince pomocí speciálně pedagogických, zdravotnických nebo sociálních metod, jež pomáhají k navrácení původního stavu nebo alespoň k jeho zlepšení [8, 9].