6.1
Vymezení regulovaných organizovaných trhů – burz
Základní podnikatelskou činností burzy je organizování trhu s investičními instrumenty, párování obchodních příkazů k nákupu a prodeji a následné vypořádání těchto obchodů. Na základě těchto činností vznikají tržní ceny ve formě kurzů obchodovaných instrumentů a také se zvyšuje likvidita trhu.
Tabulka 5. Specifika burzovních obchodů
Specifikum
Charakteristika specifika
Způsob obchodování je založen na metodě oboustranné aukce.
Tento způsob obchodování umožňuje účastníkům upravovat nákupní i prodejní příkazy (počet kusů, velikost ceny).
K provozování burzovního obchodování je nutné zvláštní povolení.
Burzovní licenci přiděluje příslušný regulátor finančního trhu. V ČR je to ČNB.
Druhy burzovních obchodů jsou přesně stanoveny.
Burzovní licence musí obsahovat vymezení činnosti burzy. Je stanoveno, s jakými instrumenty je možné obchodovat, jestli se jedná o promptní obchody nebo i termínované.
Obchodované předměty se na burzách obvykle nenalézají.
Na burzách se obchodují tzv. zastupitelné předměty, které jsou standardizovány a jsou vzájemně zaměnitelné. Cenné papíry musí zaručovat svým vlastníkům stejná práva.
Musí být přesně stanoveno nejnižší přípustné obchodovatelné množství.
U všech obchodovaných titulů musí být vymezeno, v jakých minimálních množstevních objemech i jejich násobcích je možné obchody sjednávat.
Čas a místo burzovního obchodování je předem určeno.
Burzovní obchody se konají v určenou dobu a na určeném místě.
Obchodování na burzách se může účastnit pouze vymezený okruh osob.
Burzy nejsou volně přístupné a burzovní pravidla vymezují instituce a osoby, které jsou přímými účastníky trhu.
6.1.1
Základní funkce burz v tržních ekonomikách
6.1.1.1
Obchodní funkce (funkce likvidity)
Na burzovních trzích se soustřeďuje nabídka a poptávka po předmětu obchodování na burze. Současný majitel instrumentu má možnost tento instrument kdykoliv prodat a změna majitelů je neomezená. Obchodovatelné instrumenty jsou likvidní, lze je rychle přeměnit na hotovost s minimálními transakčními náklady. Instrument se stává obchodovatelný na burzovním trhu, když ve větší části splňuje investorův požadavek likvidity. Investoři u likvidních instrumentů nepožadují vyšší výnos v podobě prémií za nelikviditu. Tato skutečnost pro emitenta znamená snížení nákladů. Burzy přímo neobchodují, ale fungují jako organizátoři trhu a zprostředkovatelé obchodu. Na burze mezi sebou obchodují pouze její členové.
Důvěryhodnost burzovního trhu je dána:
  • odstraněním nelegálních praktik na trhu,
  • distribucí kvalitního a aktuálního souboru informací,
  • kvalitní právní legislativou,
  • fungujícím obchodním systémem,
  • efektivním systémem zdanění,
  • určitým stupněm regulace a dohledu.
6.1.1.2
Cenotvorná (informační) funkce
Aktuální cena obchodovaného instrumentu, tedy jeho kurz, je výsledkem nabídky a poptávky a může určovat cenu obchodů, které se uzavírají mimo burzu. Cena (kurz) vytvořená na burze má význam např.:
  • pro majitele cenných papírů, umožnuje stanovit míru dosaženého výnosu,
  • pro potenciální investory poskytuje informaci o výhodnosti koupě,
  • měřítko atraktivity daného instrumentu,
  • důležitá informace pro analytiky cenných papírů a investiční poradce,
  • pro emitenty cenných papírů je to informace o ceně kapitálu,
  • pro centrální banky, vlády, ministerstva, statistické úřady, ratingové agentury.
6.1.1.3
Alokační funkce
Tato funkce je uplatňována v situaci, kdy na burzovních trzích existuje primární a sekundární trh s investičními instrumenty. Burza v rámci těchto dvou trhů zabezpečuje přesun volných finančních prostředků od přebytkových jednotek (věřitelé, investoři) k deficitním (dlužníci, emitenti). Při alokaci peněžních prostředků se uplatňují základní investiční kritéria: riziko, výnos, likvidita. Pro emitenty je také důležitá velikost nákladů spojená se získáním kapitálu a doba, na kterou si tento kapitál půjčují.
6.1.1.4
Funkce spekulace
Spekulace při obchodování na organizovaném trhu je označována jako činnost, při které jsou investiční instrumenty nakupovány nikoliv s cílem dlouhodobého výkonu vlastnických práv, ale s krátkodobým výhledem na růst jejich hodnoty. Při tomto růstů dojde k realizaci zisku při prodeji, nebo mohou být prodávány s krátkodobým výhledem na pokles jejich hodnoty a následnou zpětnou koupi za nižší cenu.
Dvě skupiny spekulantů:
  • spekulanti „na býka“ spekulují na vzestup kurzů investičních instrumentů, teď nakupují s vidinou prodeje za vyšší cenu v budoucnu.
  • spekulanti „na medvěda“ spekulují na pokles kurzů investičních instrumentů, teď prodávají s vidinou nákupu za nižší cenu v budoucnu.
V některých situacích může spekulace ohrožovat plynulý a stabilní chod burzy. Většinou působí spekulace na burzu pozitivně, protože zvyšuje její obraty, a ty pak vedou k vyšší likviditě.
6.1.2
Akciové burzovní indexy
Burzovní indexy jsou charakterizovány jako ukazatele vývoje kurzů burzovně obchodovatelných investičních instrumentů do jednoho čísla. Jejich hodnota vypovídá o aktuálním stavu burzovního trhu a o jeho vývojových tendencích. Jsou využívány hlavně ze strany investorů pro posouzení investic, ale také slouží jako podkladové aktivum pro finanční deriváty. Burzovní indexy se sestavují pro různé burzovně obchodovatelné instrumenty (dluhopisy, komodity, měnové páry), přesto se za nejvýznamnější považují akciové indexy. Základem indexu jsou akcie vybrané podle předem stanoveného klíče, kterým jsou např. základní kapitál obchodované společnosti, její tržní kapitalizace apod. Podle těchto informací se odvodí váha vybrané společnosti v sestavovaném indexu.
Výběrové burzovní indexy jsou indexy, které obsahují pouze vybrané akcie obchodované na určité burze. Musí být přesně stanoveno, podle jakých kritérií budou jednotlivé tituly vybírány, a je vymezen počet těchto titulů.
Souhrnné burzovní indexy zahrnují všechny akcie obchodované na příslušné burze. Vypovídají o příslušném burzovním trhu jako celku.
Cenově vážené akciové indexy zahrnují váhy jednotlivých akcií, které jsou určeny hodnotou jejich kurzů. Jsou tedy citlivé na kurzové výkyvy těch společností, které mají vysoké kurzy.
Hodnotově vážené akciové indexy zahrnují akciové tituly, které mají určenou váhu podle výše svého kurzu a podle množství vydaných kusů (tržní kapitalizace). Velké a likvidní společnosti mají na hodnotu hodnotově vážených indexů větší vliv než menší společnosti.
6.1.2.1
Nejvýznamnější akciové burzovní indexy
DJIA (Dow Jones Industrial Average) - tento index se počítá od roku 1896 a považuje se za indikátor vývoje na mezinárodních finančních trzích. Představil jej americký novinář Charles H. Dow. Zahrnuje 30 akciových titulů, které reprezentují nejvýznamnější akciové společnosti USA a jsou zapsané na NYSE (New York Stock Exchange). DJIA je počítán jako cenově vážený index, kdy všechny společnosti jsou v něm zastoupeny podle svých absolutních akciových kurzů.
S&P 500 (Standard & Poor’s 500) je významný a v praxi často používaný americký akciový index, který je považován za nejpřesnější měřítko výkonnosti amerického akciového trhu. Zahrnuje 500 nejvýznamnějších amerických společností. Jednotlivé akcie se vybírají podle tržní kapitalizace a celkového objemu obchodů. Je to hodnotově vážený index.
Nasdaq Composite - jedná se o široký kompozitní index elektronické burzy NASDAQ (National Association of Securities Dealers Automated Quotations), který zahrnuje několik tisíc amerických i zahraničních akcií zapsaných na tomto trhu. Je to hodnotově vážený index.
Nikkei 225 je nejvýznamnější japonský akciový burzovní index. Zahrnuje 225 společností.
FTSE 100 (Financial Times Stock Exchange 100 Index) je nejprestižnějším burzovním indexem londýnské burzy London Stock Exchange, který zohledňuje hodnotový vývoj 100 akcií s největší tržní kapitalizací. Váhové zastoupení jednotlivých společností je stanovováno podle tržní hodnoty volně obchodovaného počtu akcií.