DPFO (daň z příjmů fyzických osob) platná v ČR zahrnuje různorodé příjmy, od nahodilých příjmů, přes pravidelné příjmy, např. ze zaměstnání, po příjmy z podnikání a různé kombinace těchto příjmů.

Subjektem daně je poplatník. Poplatníci se dělí na daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Daňový rezident je osoba, která má v ČR bydliště, nebo osoba, která se na našem území obvykle zdržuje (alespoň 183 dnů v kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích). Zdanění v ČR podléhají veškeré celosvětové příjmy daňového rezidenta. Daňový nerezident je osoba, která nemá v ČR bydliště, nebo se na území ČR zdržuje méně než 183 dní v kalendářním roce, anebo osoba, která nemá v ČR bydliště, zdržuje se na území ČR alespoň 183 dnů v kalendářním roce, důvodem pobytu u nás je léčení nebo studium. U daňového nerezidenta podléhají zdanění v ČR pouze příjmy, které mu plynou z ČR. V praxi se určení daňové rezidentury řídí především smlouvami o zamezení dvojího zdanění uzavřenými mezi jednotlivými státy.

Předmětem daně jsou peněžní i nepeněžní příjmy fyzických osob. Tyto příjmy jsou v zákoně o daních z příjmů rozděleny do 5 skupin, které se označují čísly jednotlivých paragrafů tak, jak jsou uvedeny v zákoně. Příklady konkrétních příjmů zařazených do jednotlivých skupin uvádí následující tabulka.

Jednotlivé příjmy jsou podrobně definovány v paragrafech 6–10 ZDP. Zákon obsahuje také tzv. negativní vymezení příjmů, které předmětem daně nejsou. Veškeré ostatní příjmy, které zde nejsou výslovně uvedeny, jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob.

V rámci DPFO existuje řada příjmů, které jsou od daně osvobozené. Osvobození od daně je uvedeno v § 4, § 4a a dále v §10 odst. 3 ZDP. Zároveň jsou zde stanoveny konkrétní podmínky pro osvobození.

Stanovení základu daně u DPFO vychází z rozdělení příjmů do 5 skupin. V každé skupině se určuje DZD (dílčí základ daně). V každé skupině příjmů jsou jinak stanovená pravidla pro možné uplatnění výdajů. Jednotlivé DZD jsou uvedeny v kapitole 10.1.2. Jednotlivé DZD se pro potřeby výpočtu daně sečtou podle pravidel stanovených zákonem a vznikne celkový základ daně. Z takto stanoveného základu se následně vypočítá daň.

Od základu daně lze odečíst tzv. odčitatelné položky. Jedná se o nezdanitelné části základu daně, které jsou uvedeny v § 15 ZDP, a dále o nezdanitelné části základu daně uvedené v paragrafech 34a-34h ZDP (příklady těchto položek jsou uvedeny v kapitole 10.1.3.1).

Sazba daně je u DPFO jednotná ve výši 15 %.

U každého druhu činností se stanovuje DZD, který je označen příznakem příslušného paragrafu skupiny činností, např. DZD₆ u skupiny příjmů ze závislé činnosti (§ 6). Postupy pro stanovení jednotlivých dílčích základů daně jsou odlišné.

DZD u příjmů ze závislé činnosti (§ 6) se stanoví jako:

kde HM je hrubá mzda zaměstnance a SZP je pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem.

DZD u příjmů ze samostatné činnosti (§ 7) se stanoví jako:

kde P jsou příjmy ze samostatné činnosti a V jsou výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů (výdaje související se samostatnou činností). Výdaje mohou převyšovat příjmy, v tomto případě bude výsledný DZD záporný. Výdaje mohou být ve skutečné výši (podle daňové evidence nebo účetnictví) nebo lze uplatnit výdaje procentem z příjmů (v tomto případě vede OSVČ pouze evidenci příjmů a výdaje stanoví příslušným procentem podle § 7, odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb.).

DZD u příjmů z kapitálového majetku (§ 8) se stanoví jako:

kde P jsou příjmy z kapitálového majetku.

DZD u příjmů z nájmu (§ 9) se stanoví jako:

kde P jsou příjmy z nájmu a V jsou výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů.

Výdaje mohou převyšovat příjmy, v tomto případě bude výsledný DZD záporný. Výdaje mohou být ve skutečné výši (prokazatelné) nebo lze uplatnit výdaje procentem z příjmů podle § 9 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb.

DZD u ostatních příjmů (§ 10) se stanoví jako:

kde P_i je jednotlivý příjem podle § 10 a V_i je jednotlivý výdaj, který je vždy uplatnitelný oproti příslušnému příjmu.

Každý jednotlivý výdaj může být uplatněn maximálně do výše daného příjmu, DZD tak nemůže být záporný.

Postup celkového zdanění vychází ze ZD (základu daně), který byl stanoven z jednotlivých DZD:

Při součtu DZD se postupuje tak, že se nejdříve sečtou DZD podle paragrafů 7 až 10:

Výsledkem může být kladný DZD_{7 – 10}, ke kterému se následně přičte DZD₆. V případě, že výsledek součtu DZD_{7 – 10} bude záporný, vznikne tzv. daňová ztráta. Tu není možné přičíst k DZD₆ (a snížit si tak tento DZD), ale poplatník si ji může odečíst od celkového ZD v následujících (maximálně pěti) zdaňovacích obdobích.

Pokud má poplatník pouze jeden druh příjmu, bude jeho celkovým základem daně daný dílčí základ daně.

Schéma postupu celkového zdanění je uvedeno na následujícím obrázku (obrázek 13).

Od základu daně je možné odečíst tzv. odčitatelné položky neboli nezdanitelné části základu daně. Jedná se o položky taxativně vymezené v § 15 ZDP (v textu jsou vedeny pouze některé položky jako příklad).

Mezi obvyklé odčitatelné položky se řadí zejména hodnota bezúplatného plnění (dary), a to minimálně 2 % ze základu daně anebo alespoň 1 000 Kč, maximálně 15 % ze základu daně. Jedná se např. o bezúplatná plnění poskytnutá:

Dále je možné od základu daně odečíst např.:

Uvedené částky se mohou změnit, jejich výši je vždy nutné ověřit v aktuálním znění ZDP.

Slevy na dani se odčítají od vypočtené daně. Po odečtení slev, na které má poplatník nárok, nemůže být výsledná daňová povinnost záporná. Slevy lze tedy uplatnit pouze do výše vypočtené daně. Slevy na dani jsou podrobně uvedené v § 35ba, § 35bb, popř. v § 35bc ZDP. Výše jednotlivých položek slev se může měnit, jejich výši je nutné si ověřit vždy v aktuálním znění zákona o daních z příjmů. Jedná se o následující položky:

Daňové zvýhodnění na děti je druh slevy na dani. Odečítá se od daně, která je již snížena o předcházející slevy. Daňové zvýhodnění je specifické tím, že po odečtení od daně je možné mít „zápornou“ daňovou povinnost, tzv. daňový bonus. Výše daňového zvýhodnění na dítě je odstupňována podle počtu dětí, aktuální částky jsou uvedeny v § 35c a 35d ZDP.

Dolní hranice příjmu pro vznik nároku na daňový bonus je stanovena ve výši šestinásobku roční minimální mzdy. Daňový bonus na vyživované děti se poskytuje pouze těm poplatníkům, kteří dosahují příjmů ze závislé činnosti (§ 6) nebo příjmů ze samostatné činnosti (§ 7).