2.2
Vývoj personálního řízení
Souhrn
Vývoj personálního řízení lze obecně shrnout do tří vývojových fází. Nejstarší vývojovou fází je personální administrativa, která se dále rozvinula v personální řízení, později hovoříme především o řízení lidských zdrojů, v současném globalizujícím se světě pak o globálním řízení lidských zdrojů.
Pro ty z vás, kteří by se chtěli dozvědět více, a to nejen o vývoji personalistiky, doporučuji knihy Martina Šikýře s názvem „Nejlepší praxe v řízení lidských zdrojů“ a „Personalistika pro manažery a personalisty: 2., aktualizované a doplněné vydání“.
2.2.1
Personální administrativa (do 30. let 20. století)
Nejstarší vývojovou fází byla personální administrativa, která představovala klasický přístup k řízení organizace. Personální práce měla pasivní roli a byla chápána jako služba, vykonávaná pro potřeby řízení organizace. Tehdejší personalisté vykonávali především administrativní práce spojené se zaměstnáváním pracovníků, jejich činnost vyplývala z legislativy v pracovněprávní oblasti. Byla vedena jednoduchá evidence pracovníků, která souvisela s povinnou péčí o pracovníky a sloužila především k plánování v organizaci, hodnocení a odměňování pracovníků. Vzhledem k tomu, že personální administrativa je stále nezbytnou součástí oboru, byla její určitá forma zachována do současnosti.
2.2.2
Personální řízení (od 40. let 20. století)
Počátky personálního řízení se objevují ve 40. letech minulého století, kdy hovoříme o rozvoji personálního řízení. Personální činnosti byly rozšířeny nad rámec nezbytné administrativy, zvýšila se odbornost personálních pracovníků a byly rozpracovány metody personální práce. Personální práce nabývá na důležitosti v řízení organizace a začíná se uplatňovat její aktivní role. Význam personálních útvarů vzrostl po 2. světové válce, zvláště ve vyspělých zemích, v souvislosti s přijímáním kvalifikovaných pracovníků a jejich odborným výcvikem. Od 60. až 70. let minulého století je již uplatňováno řízení organizace podle cílů, personální činnosti jsou více zaměřeny na plánování a vzdělávání pracovníků, personální útvary vedou personální ředitelé, kteří dále řídí profesionály v dané oblasti. Personální řízení se nachází ve stadiu dospělosti.
2.2.3
Řízení lidských zdrojů (od 80. let 20. století)
Řízení lidských zdrojů představuje nejmodernější pojetí personální práce. V období od 80. let minulého století je personální politika zaměřena především na využití schopností lidí. Základem řízení lidských zdrojů je vytvořit soulad mezi zájmy organizace a zájmy pracovníků, přičemž pracovní příležitost by měla být přínosem jak pro organizaci, tak i pro pracovníka. Obecným cílem řízení lidských zdrojů je zajistit, aby byla organizace schopna prostřednictvím lidí úspěšně plnit v daných termínech stanovené cíle. Personální politika organizace vychází z podnikové strategie. Základním znakem je dlouhodobě zaměřený, strategický přístup k lidským zdrojům. V důsledku propojování nadnárodních ekonomik se na počátku 21. století začíná hovořit o globálním řízení lidských zdrojů. Lidské zdroje jsou často označovány zkratkou HR Human Resources, stejně jako i celá oblast řízení lidských zdrojů.
Definice
Řízení lidských zdrojů představuje ucelený, systematický a strategický přístup k zaměstnávání, rozvíjení a uspokojování lidí, kteří v organizaci pracují a podílejí se tak na dosahování cílů organizace. Cílem řízení lidských zdrojů je:
- podporovat dosahování strategických cílů organizace
- zabezpečovat organizaci talentované, kvalifikované a oddané lidi
- rozvíjet firemní kulturu zaměřenou na dosahování vysokého výkonu
- vytvářet pozitivní pracovní vztahy a navozovat důvěru mezi managementem a pracovníky
- podporovat etický přístup k řízení lidí (Armstrong, Taylor, 2015)
2.2.4
Řízení lidského kapitálu
S řízením lidských zdrojů je těsně spojena teorie lidského kapitálu, která klade důraz na lidský prvek jako jeden z nejdůležitějších prvků organizace. Řízení lidského kapitálu, ve zkratce HCM Human Capital Management, zahrnuje všechny procesy řízení lidských zdrojů a jejich rozvoje. Investice do lidí je pro každou organizaci velice důležitá, neboť lidé dávají organizaci její specifický a jedinečný charakter svou inteligencí, schopnostmi, dovednostmi, zkušenostmi, kreativitou a inovativními nápady.